Časopis pro ty, kteří chtějí porozumět světu kolem sebe.
Časopis s obsahem recenzovaným odborníky.

JENÍK, J. (2008): Anemo-orografické systémy. Geografické rozhledy, 18(2), 4–7.

Stáhnout článek

Abstrakt: Na povrchu horského reliéfu dochází k interakci fyzikálních a biotických procesů, jejichž produktem jsou fungující přírodní celky, obecně zvané ekosystémy nebo biotopy. Ekosystémy a biotopy tvoří funkčně propojenou topografickou mozaiku, jejíž rozmístění odráží dlouhodobé i dynamické vlastnosti životního prostředí (např. teplotu, vlhkost, směr a sílu větru), nepostižitelné jednorázovým pozorováním či krátkodobým měřením. Živé organismy, jako jsou přisedlé lišejníky a mechorosty, zakořeněné druhy cévnatých rostlin nebo zabydlená půdní fauna, jsou přirozeným integrátorem dlouhodobých vlivů a představují jistou formu „vykrystalizovaného prostředí“. Druhová skladba ekosystémů proto může být východiskem pro ekologické modely vysvětlující principiální vazby v horské krajině. Tento metodologický postup byl realizován při hledání příčin mimořádné biodiverzity na vybraných místech v evropských středohorách. Výsledkem srovnávacího empirického výzkumu a teoretického modelování byly tzv. anemo‑orografické systémy (dále jen A‑O systémy), které před půlstoletím popsal autor tohoto článku (Jeník 1961).