30/1 Hranice

Slovo hranice vychází pravděpodobně z označení hranaté kupy dříví nebo kamení, které se používaly k označení místa, ke kterému sahala moc určitého panovníka nebo kmene. Dnes má v češtině tento pojem dva hlavní významy. Jako hranici označujeme zapálenou hromadu dříví, případně můžeme mluvit o popravčí hranici. V druhém významu si pod pojmem hranice člověk představí rozmezí mezi dvěma regiony. V geografii (a samozřejmě i v jiných oborech) existuje mnoho způsobů, jak hranici definovat. Hranice právě jako pomyslná čára oddělující dva státy, kraje, obce či jiné regiony jako administrativní jednotky, může být prvním příkladem, příkladem zastupujícím pevně dané, statické hranice. Takovými hranicemi a procesy probíhajícími kolem nich (v pohraničí), skrz ně (migrace), nebo i díky nim (například přeshraniční spolupráce), se zabývají především sociální geografové. Doménou fyzických geografů jsou naopak pohyblivé, měnící se hranice, jako je hranice věčně zmrzlé půdy, horní hranice lesa, sněžná čára a mnoho dalších. Tato hranice mezi sociální a fyzickou geografií ale samozřejmě není pevně daná. Do práce geografů, a je jedno jaké specializace, vstupuje více druhů hranic. Hranice existují i v myslích lidí, mezi společenskými skupinami, rozličnými kulturami. Některé hranice jsou přirozené, jiné jsou vytvořené uměle. Všechny vyjmenované typy, a i mnoho dalších, jsou středem zájmu geografů. Některé představuje i toto číslo Geografických rozhledů.

Zobrazit obsah čísla | vydáno 12. 10. 2020