32/2 Obloha

Jak zní jedna ze základních definic, obloha je ta část zemské atmosféry nebo vesmíru, která je viditelná z povrchu Země. V čísle se věnujeme tomu, proč oblohu vidíme zrovna takto – tedy jako modrou při denním světle, černou v noci, nebo jako červenou či oranžovou při východu a západu Slunce. Dočtete se ale i o dalších barvách a jevech, které na obloze můžeme spatřit. Jeden z článků se věnuje oblakům, další rozebírá halové jevy – optické úkazy, které vznikají odrazem, lomem či difrakcí slunečních (nebo i měsíčních) paprsků o ledové krystalky v atmosféře. Celému plynnému obalu Země, tedy atmosféře, se věnuje další, přehledový článek. V čísle se dozvíte i o objektech, které na obloze můžeme pozorovat – konkrétně o Slunci a hvězdách a jejich pohybech po obloze. Zmíněny jsou i stroje, které na oblohu dopravil člověk a díky kterým jsme z oblohy udělali místo, kudy můžeme cestovat. V dalším z textů se díváme i opačným směrem – jak se lidstvo díky technologickému pokroku může v rámci dálkového průzkumu Země, jedné z nejdynamičtěji se rozvíjejících subdisciplín geografie, dívat z oblohy na zemský povrch a zkoumat ho. Oblohu však lidé, jak je jim bohužel vlastní, ve velké míře i ničí a znehodnocují. I její velmi vzdálené, vesmírné části, člověk stihl dost znečistit. Kosmickému smetí, nebo ještě palčivějším problémům, jako je znečišťování ovzduší a s tím související problémy včetně vzniku a zvětšování ozonových děr, se toto vydání příliš nevěnuje, zaměřuje se ale na takzvaný světelný smog, potažmo hledá odpověď na otázku, zda v Česku najdeme místa s přirozeně tmavou oblohou.

Zobrazit obsah čísla | vydáno 13. 12. 2022