30/2 Polární oblasti

Nejjednodušším vymezením polárních oblastí je jejich ohraničení polárními kruhy. Ty jsou tvořeny rovnoběžkami na 66°33' severní a jižní zeměpisné šířky. Jejich poloha je dána sklonem zemské osy vůči rovině, ve které Země obíhá kolem Slunce (v matematické a planetární geografii bychom ale měli raději mluvit o sklonu zemské osy vůči ekliptice). Polární kruhy leží ve vzdálenosti 7 383 km od rovníku a 2 602 km od pólů. V takto definovaných polárních oblastech o letním slunovratu Slunce nezapadá za obzor a o zimním slunovratu nad něj naopak nevychází. Čím blíže jste k pólu, tím jsou jevy polárního dne a noci zřetelnější. Během polární noci jsou od 79. rovnoběžky po celý den vidět nejjasnější hvězdy a od 85. rovnoběžky zůstává Slunce pod obzorem tak hluboko, že nelze pozorovat ani náznak svítání.
I proto, že na Antarktidě panuje polární noc i den několik měsíců (záleží samozřejmě na konkrétní poloze), a také proto, že není trvale obydlena, je to jediný kontinent bez přesně definovaného časového pásma. Vědci pracující na antarktických výzkumných stanicích se tak řídí časem ve svých zemích, nebo si prostě můžou vybrat. Na výzkumníky, kteří se rozhodnou trávit čas v Antarktidě během zimy (od 21. června do 21. září), čeká kromě věčné tmy také téměř absolutní izolace. S tou se pojí i podmínka některých států, že na jejich stanicích musejí být všichni členové zimní výpravy zbaveni zubů moudrosti a slepého střeva (i když s nimi dříve žádné potíže neměli). Případný problém by byl zbytečný a v tamních podmínkách těžko řešitelný.
Polární oblasti ale zdaleka neznamenají jen polární den, polární noc nebo třeba polární záři. Pro geografa je účelnější od čistě zeměpisného, jednoduchého vymezení polárních oblastí upustit a pracovat raději s vymezením klimatologickým. Zvlášť v případě Arktidy.

Zobrazit obsah čísla | vydáno 7. 12. 2020